PhDr. Jana Wittlichová o Jiřím Altmannovi v katalogu výstavy v Malé galerii Mánesu v roce 1974.
Snad k žádnému jinému materiálu nemá člověk-tvůrce tak blízký vztah jako ke dřevu. Dřevo je živé, mění se, roste, stejně jako on a proto si rozumějí už po tisíciletí. Ani naše doba syntetických hmot a experimentálních technik, vynalézavých postupů a rafinovaného výtvarného jazyka, dřevo neopouští, vrací se k němu architekt, aby přiblížil lidem pocit domova, sochař, aby proměnil představil představu v živoucí tvar, grafik, aby dal svým listům srozumitelný a zřetelný hlas. Zeptáte-li se Jiřího Altmanna, kdy on spojil svoji tvorbu se dřevem, vrátí se až do doby studií. Ve škole profesora Tittelbacha se upsal dřevu tak, že v roce 1966 ukončil Akademii cyklem listů k básním Francoise Villona. Altmannův vztah k dřevořezu tkví v jeho náruživé rukodílnosti, v radosti, kterou mu přináší přímé zacházení s materiálem. Snaha poznat techniku, kterou si vybral v plné úplnosti, ve vlastním prostředí vzniku a staletých tradic, ho odvedla na dva roky do Německa, do země Dürerovy a Guttenbergovy. Pracoval v tiskařských závodech v Essenu, kde si ujasnil oba póly své grafiky – tvorbu volnou a ilustrační a jejich vzájemné prolínání. Nosnou konstrukcí Altmannova dřevořezu, jeho hybné plastické formy a vypjatého dramatu, černobílých kontrastů, je literární text, sdělovaný však ryzími výtvarnými prostředky v symbolické zkratce a obrazové metafoře cyklů. Sama historická zkušenost dřevořezů je založena na cyklickém vyjadřování a Altmann ji respektuje, protože mu dovoluje rozvinout příběh v několika rovinách děje a z několika zorných úhlů. Takový je cyklus k Villonovým básním, k veršům Alexandra Bloka, k Boccacciově Decameronu i baladicky komponovaá řada listů na námět Lidické tragédie. Ojedinělý je cyklus, který grafik nazval počátky a konce, v jehož dosud neuzavřeném sledu se střídají úvahy a postřehy, otázky a odpovědi, jak mu je přináší život a čas. V poslední době vyvstávají před Altmannem i úkoly současného tématu, civilní a věcná složkacyklu RODINA. Tlumí výrazovou nadsázku a váže kompoziční uvolnění dřevořezu a v tomto konfliktu zdá se vystupuje i otázka dalšího směřování grafikovy práce.
Jana Wittlichová 1974
