Text plakátu napsaný a vyřezaný do dřeva u příležitosti samostatné výstavy v Mladé Boleslavi v roce 1985.
Osobitost grafické řeči Altmannových dřevořezů spočívá ve výtvarném naturelu autora, který v této grafické technice našel výrazový prostředek nejlépe vyhovující jeho uměleckému záměru. Dynamická, nervně pulzující kresba, dramatická hra světla a stínu jsou jedním z hlavních rysů autorova expresivního rukopisu. Jako jeden z mála v současné mladé tvorbě rozvíjí lapidární tvarosloví nejstarší grafické techniky, o jejíž výrazovou renesanci usilovali na konci minulého století Munch, Gauguin a později němečtí expresionisté.
Na způsob středověkých listů vytváří dřevěné štočky, do nichž vedle vlastního motivu řeže i zrcadlově obrácený text, dotvářející grafickou plochu. Navazuje tak na velmi starou tradici blokových knih ze 14. a 15. století, kterými se ve svých řezaných knihách inspiroval na začátku tohoto století i významný český grafik J. Váchal.
Neexistuje téma, které by J. A. nedokázal svým nožem ztvárnit v jemném pletivu letorostů. Kromě pohledů na starou Prahu, nalezneme v jeho repertoáru cyklus věnovaný poesii F. Villona, volné listy inspirované současným životem, prostými přírodními motivy, cestami po SSSR i experimentální, z několika desek sestavené tisky, líčící příběhy. Stále častěji se v jeho tvorbě objevují podobizny přátel i kulturních osobností, jimž vtiskuje pečeť svého temperamantního rukopisu, nejčastěji v technice liniového dřevořezu. Z Altmannovýchlistů doslova čiší láska k lesu, s nímž je v každodenním kontaktu, láska ke dřevu, s nímž vstupuje do uměleckého dislogu, respektuje strukturu dřevěné desky a výtvarně zhodnocuje její vady, suky nebo praskliny. Do tohoto, pro Altmanna úchvatného světa možností a tvarů vstupuje s respektem, aby po dohodě s ním mu svěřil svůj motiv. Klasický ruční tisk umocňuje ještě více přitažlivost tvůrčí rukodělnosti, tak ostře kontrastující s dokonalou technikou moderní doby.
PhDr. Simeona Hošková
